|
|
|
Kabala
česky. Co je kabala
a jaká je její historie? Kabalistický Strom života a sefiroty, Adam
Kadmon, Starý zákon, kniha Genesis. Hebrejská písmena a jejich
symbolika. Kabala a moderní psychologie, fyzika a jiné vědy. Kabala a
theosofie, doktrína reinkarnace, gnóze, tarotové karty, překlad Zlatých
veršů Pythagorových, a mnohem více. Rozjímání nehebrejce, který se
kabalou zabývá již přes 30 let, nad její životní filozofií a
nadčasovostí.
|
|
SEFIROTICKÝ
STROM
ŽIVOTA
 |
Strom života se v nějaké
formě vyskytuje
prakticky u všech národů a ve všech historických epochách, jako
důležitý symbol. Proč je tomu tak? Od těch nejranějších dob si člověk
neustále uvědomoval přítomnost stromů. Jejich větve sahají vysoko do
nebes, zatímco kořeny jdou hluboko do země — strom takto symbolicky
žije jak v nebi tak i na zemi, přičemž obě tyto rozdílné říše spojuje.
Navíc, stromy mívají ve svých tvarech často hodně společného s člověkem
a s lidským tělem — peň stromu je jako trup, větve mohou připomínat
roztažené lidské paže, kořeny (a k tomu už je jistě zapotřebí trochu
více fantazie) mohou být jako nohy pevně usazené do země. V mnoha
pohádkách a mytologických příbězích se vyskytují stromy, které jednají,
hovoří k člověku (obvykle velice moudře), dokonce i chodí, a mohou být
v různých směrech nápomocné lidem, zejména těm „hledačům pravdy,“
jejichž mysl není uzavřená tak, jak tomu bývá u většiny ostatních lidí.
Takto je tomu na příklad i ve známé Tolkienově fantastické románové
trilogii Pán prstenu.
|

|
To, co vidíte napravo a
co vyhlíží jako
schéma nějaké atomické či molekulární struktury, budeme používat v této
knize a často se k tomu budeme také vracet. Je to Ilán neboli sefirotický Strom
života.
Nejprve si zopakujme to, co jsme si již pověděli o aktu stvoření. Na
počátku zde máme neproniknutelný závoj; za tímto závojem se nachází
nepostižitelný, nepopsatelný, dokonalý, všemocný a vševědoucí Bůh,
který je pro nás naprosto nepochopitelný. Již to, jak se vyjadřujeme o
této nejvyšší bytosti, nám ukazuje, jak enigmatická pro nás je ve svém
charakteru. Slova, která používáme k jejímu popisu, většinou mívají
předpony „nej—, vše—,“ či velmi často také negativní „ne—,“ naznačující
čím Bůh není, spíše než čím je. To vše jednoduše proto, že prostě
nevíme.
Potom, v jistém okamžiku, závoj se poněkud pootevře a vzniklou skulinou
prochází paprsek čistého, bílého světla, vitální energie. Tato energie
projde různými stupni emanace a to podle toho z jakých sfér a jakých
atributů Boha vychází. To vše vyústí v konečný akt Stvoření, jímž je
podle kabalistů člověk, bytost která je obrazem Božím. Konečně (Genesis
1:26):
Bůh řekl: „Učiňme člověka k našemu
obrazu, podle naší podoby!“
Hebrejsky jsou tyto stupně
neboli emanace
Stvořitele nazývány Sefiroty, což je plurál slova Sefira.
Jak již samotný tvar tohoto slova naznačuje, sefira má podobný význam
jako česká sféra. Představovat si tyto emanace jako sféry je pro nás
poměrně snadné, dalo by snad i říci, že je to přirozené. Sluneční
soustava se přece také skládá ze sfér a stejně tak si představujeme i
model jádra atomu. První z emanací, která vstoupí v existenci ihned
poté kdy došlo k manifestaci, se nazývá Keter (nebo
Kether), což hebrejsky znamená koruna (vlevo). V tomto bodě
Stvořitel pro nás stále ještě zůstává skrytý. Keter je ta nejvyšší
sefira, jejíž horní část je stále ještě obrácena směrem (pokud ovšem ve
vícedimensním prostoru můžeme hovořit o "směru") k závoji, odkud vyšla.
Protože je první, Keter je také tou nejčistší sefirou, neboť se nachází
nejblíže k tomu, co sice nedokážeme popsat, co ale musí buď být buď
dokonalé nebo to k dokonalosti má nesmírně blízko. Zde člověka napadá
paradoxní metafyzická otázka: není snad manifestace, čili evoluce do
světa hmotného, pokusem o další zdokonalení?
Poté, kdy stvořil první
sefiru, Bůh se
rozhodl materializovat. Tohoto výrazu ovšem používám
pouze proto, že jiný vhodný nemáme a také
proto, že toto bude konečný výsledek celého procesu. Trochu pomoci nám
může představíme-li si, Stvořitele jako čistou energii ve stavu úplného
souladu, naprosté jednotnosti. V první sefiře se nachází zárodek toho,
z čeho nakonec vznikne „deset tisíc věcí,“ což je jak Číňané nazývají
celý koncept stvoření. Aby toho mohl dosáhnout, Bůh musí nejprve
polarizovat až doposud nediferencovanou čistou energii a aby mohl dojít
k mnohonásobnosti, musí najít nějaký způsob k tomu jak jednotnost
rozbít, aby se dosáhlo rozmanitosti. Jinými slovy, Stvořitel musí
postavit na jednu stranu energii a na druhou stranu formu, podle níž se
potom až doposud čistá nepoužitá energie může zformovat.
|

|
JEDNOTA A POLARITA
Sefirotický strom se
sestává z deseti
sefirotů a dvaadvaceti cest, které je navzájem spojují (vlevo).
Odpovídá to deseti základním číslům a dvaadvaceti zvukům neboli
písmenům hebrejské abecedy. Když se na strom dobře podíváme, uvidíme
také tři sloupce. Prostřední sloupec spojuje čtyři ze sefirotů, každý z
krajních spojuje tři (vpravo). Některé chrámy a jiná místa kde
se konají rituální obřady, včetně původního Šalamounova chrámu v
Jeruzalémě, o němž se ještě zmíníme, mívají dva sloupy po stranách
vchodu, s průchodem uprostřed.
Tarotový trumf číslo 2,
Nejvyšší kněžka,
se na obrázku objevuje sedící mezi dvěma sloupy, často označovanými
hebrejskými písmeny Jod a Beth. Vypadá to jakoby tam byla proto, aby
případně bránila vstupu těm, kdo nemají uvnitř svatyně nacházející se
za jejími zády co dělat (vpravo).
|

|
Pokud se v takovém chrámu
koná obřad
iniciace, kandidát před svým zasvěcením musí nejprve projít dovnitř
chrámu mezi těmito dvěma sloupy, které představují polaritu. Symbolicky
tak kandidát prochází ze světa mnohonásobnosti do světa jednoty, do
vnitřní svatyně. Oba sloupy přitom představují hranici a průchod mezi
světem profánním a světem ducha. Když se mezi nimi prochází, vzniká
přitom určité napětí, s jehož pomocí je procházející jakoby vtažen
dovnitř svatyně, do světa duchovního. Při vycházení dochází k opačnému
procesu. Většina lidí toto nepocítí, ti kteří jsou o něco více
senzitivní to ale mohou pocítit, někdy i značně silně.
Pouze
v poměrně nedávné době začali si vědci všímat a později i vážně uznávat
brát v úvahu to, o čem se v různých hermetických spolcích
vědělo už dávno a co věděli také kabalisté, kteří to mají
zabudované v glyfu známém jako Strom života. Strom je rozdělen na
tři sloupce, každý z nichž se jmenuje podle sefiry, které se
nachází v uprostřed. Nalevo máme sloupec Přísnosti (či také
Hněvu), napravo sloupec Milosti (či Milosrdenství), uprostřed
potom je sloupec Rovnováhy (či Krásy). Náš mozek je uspořádán
podobně: má svoji pravou stranu a levou stranu, zatímco středem
prochází do páteře mícha. Mohli bychom ostatně sloupce
pojmenovat netradičně po těch spodních sefirotech, jimiž jsou
Hod (Sláva), Necach (Vítězství) a Jesod (Základ). To by učinilo
naše srovnání s mozkem snadnější, protože tyto sefiroty
odpovídají oběma stranám mozku i míše vedoucí do páteře.
|

|
Mícha
se nachází
uprostřed a odpovídá sefiře Tiferet, které se rovněž říká
Krása. Ideálem krásy starých Řeků býval bůh Apollo (na
obrázku vprasvo socha Apolla z Piombina, asi 480 př.n.l.) Signály,
které procházejí míchou a nervovým systémem do celého těla,
musejí mít v sobě určitou rovnováhu. Pokud by se vše řídilo
jen jednou stranou mozku, dejme tomu tou levou, jíž vládne sefira Hod a
tudíž logika, bez přispění té pravé strany a představivosti,
byli bychom asi značně nekoordinovaní. Vše by v nás postrádalo
rovnováhu, jak po tělesné tak i mentální stránce. Mohli bychom
například užít náš Hod a na elektrické kalkulačce vyťukat
nějaká čísla, sečíst je a dostat nějaký výsledek. Co ale
potom s tím součtem uděláme? V okamžiku, kdy začneme toho
výsledku nějak využívat, již užíváme náš Necach,
představivost.
Těžko
nalezneme
povolání, které by bylo na oko sušší a nudnější než být
účetním. Pochopitelně, že takový účetní musí užívat svůj
Hod do značné míry, zdaleka ale ne pořád. Když se dostane k
místu, kdy potřebuje udělat rozvážný účet pro svého klienta,
kde se ukazují příjmy a ztráty a porovnávají se s výdaji, a na
tom všem závisí kolik ten bude muset platit daňovému úřadu,
chytrý účetní s obrazotvorností mu může ušetřit spoustu
peněz.
Můžeme
směle
říci, že každý krok vpřed, který lidstvo ve svých dějinách
udělalo, počínajíce třeba vynálezem ohně, vyšel z té
duchovní stránky člověka, z pravé strany mozku, kde dlí naše
představivost, imaginace. Logika přicházející z té druhé
strany se nám hodí, zejména když potřebujeme posoudit co s
výplodem naší fantazie chceme vlastně udělat. To poslední nám
obvykle řekne sefira Necach, která nás za jistých okolností také
dokáže napojit na náš vnitřní hlas.
O tom. jak se tyto dvě sefiry, Necach a Hod, jejichž role
jsou v běžném lidském životě v porovnání s ostatními sefiroty asi ty
nejdůležitější, vzájemně
doplňují (či spolu soupeří) si ale povíme v jiné, pozdější kapitole.
Prozatím se můžeme podívat na několik obrázků s výjevy z mytologie, na
nichž se nacházejí různé formy Stromu života.
Strom života
v alchymistickém spisu ze 17.století
Mayská verze Stromu
života
Tradiční židovský
strom
Arabský strom z
doby Otomanské říše
Strom života - zdroj
nejistý, snad křesťanský kabalismus
Nordický strom
života - Ygddrasil
Jiný Nordický
Ygddrasil
Alchymista a Strom
života
Jakub Böhme si
Strom života představoval takto
Raymond
Lull (1232-1315),
španělský kabalista a Strom života
Strom
života - 17. století
Strom s
kořeny v nebi - 17.století
Egytský strom
bohyně Háthor
Sumerský
Strom života - asi nejstarší známý, kolem roku 3000 přnl.
Gustav
Klimt namaloval kolem roku 1900 takovýto strom
|
|