DAVID — MALCHUT

Sedmý a poslední den Stvoření je dnem odpočinku a patří ovšem především Stvořiteli. Patří ale také sefiře Malchut a králi Davidovi.

Tak přivedl Jišaj před Samuele sedm svých synů, ale Samuel řekl Jišajovi: „Hospodin si nikoho z nich nevybral.“

Samuel se pak Jišaje zeptal: „To už jsou všichni tvoji chlapci?“„Ještě zbývá nejmladší,“ odpověděl Jišaj. „Pase někde ovce.“ „Pošli pro něj a přiveď ho!“ řekl mu Samuel. „Nebudeme pokračovat, dokud sem nepřijde.“
A tak pro něj poslal a přivedl ho. Byl to zrzek s krásnýma očima a pěkně urostlý. „To je on,“ řekl Hospodin. „Vstaň a pomaž ho.“ (1. Samuel 16:10-12)

Předtím již Hospodin řekl prorokovi Samuelovi, že při výběru budoucího krále Izraele hledí především na srdce. Davidovou prababičkou byla Rút (nebo také Ruth), původem z moábského kmene, která se vdala za Boáze a konvertovala na židovskou víru.

Dole: Michelangelo - David

David byl talentovaný v mnoha směrech, dovedl krásně zpívat a hrát na hudební nástroje; navíc byl velice inteligentní. Michelangelova socha je snad tím nejslavnějším sochařským dílem všech dob. Poté kdy byl pomazán Samuelem a po dobře známém souboji v němž zabil filištínského obra Goliáše, David byl představen prvnímu králi Izraelitů Saulovi, který si ho zpočátku oblíbil. Dokonce mu nabídl za ženu svoji dceru Míkal; to už ale byla ze Saulovy strany intrika, protože podmínkou bylo to, že David mu předloží míst věna, na které neměl, sto předkožek zabitých Filištínů. Saul totiž už začínal mít z Davida strach a počítal s tím, že tento v boji s Filištíny nepřežije. David ovšem přežil, úkol splnil a krám mu musel Míkal, která Davida milovala, za ženu dát. Ti dva se později utkali na bitevním poli ještě víckrát a předtím než se po Saulově smrti David stal králem, ocitl se v nebezpečí smrti ještě několikrát. Zavraždit se ho pokusil také syn Abšalom (Absolon), kterého měl s jistou zajatkyní a kterého potom zabil jeden z jeho generálů. Se ženou jiného svého válečníka Uriáše Batšebou měl král poměr a proto nechal jejího manžela poslat na misii z níž nebylo pro něj návratu. Což se Hospodinovi nelíbilo, takže způsobil to, že syn který se Batšebě narodil byl postižený a brzy nato zemřel. Batšeba ovšem porodila Davidovi dalšího syna, kterého pojmenovala Šalamoun a který se stal Davidovým následovníkem.

Obě knihy Samuelovy se podrobně zabývají Davidovými skutky, dobrými i těmi zlými jimiž se protivil Bohu, takže ten ho potrestal tím, že nedovolil, aby David se mohl stát stavitelem chrámu v Jeruzalémě, jehož stavbu král koncipoval. Tento čestný úkol nakonec připadl jeho synovi Šalamounovi, který se jej zhostil natolik úspěšně, že chrám se stal na celá staletí proslulým a díky zejména souvislostem se zednářstvím, je dodnes jednou z nejčastěji připomínanou stavbou starověku.

Že s Davidem se ocitáme v Malchutu, nazývaným také královstvím Země, o tom nemůžeme mít žádné pochybnosti. Zatímco předtím s ostatními patriarchy jsme se pohybovali jakoby v komorním prostředí, kde se sice děly věci, jen ale v poměrně malém měřítku. Najednou tu máme královské rivaly, vojska na všech stranách, války, intriky, prostě vše tak jak bychom mohli v tomto světě neustálých akcí očekávat. Přes všechno to zabíjení, zahýbání a podobné transgrese, Bůh prý miloval Davida nejvíce ze všech patriarchů a inspiroval ho k skládání písní i modliteb, které může lidstvo poslouchat i řídit se jimi a které podle mnohých dokonce mají i léčebné účinky. Podle hebrejské tradice byl David prvním mesiášem, zatímco ten příští mesiáš se má teprve objevit a má rovněž pocházet z linie Davidovy. Křesťané ovšem tvrdí, že tímto mesiášem byl Ježíš Kristus, který podle Matoušovy genealogie pocházel z rodu Davidova. To je místo kde se tato dvě náboženství rozházejí, už po dva tisíce let. Rozhodně se zde nehodlám angažovat na žádné z těchto stran; raději zůstanu neutrálním, jako ostatně vždy když nám hrozí nebezpečí, že od ryzí kabaly zasvěcenců bychom mohli sklouznout k některé světské víře.

Jen ve stručnosti jsem zmínil sedm patriarchů a to jak tito zapadají do schématu který nazýváme Strom života. Jaký to má ale praktický význam? Tím, že si čteme v Bibli o nich a o jejich životech a snažíme se přitom pochopit co jejich životy a události s nimiž se potkali znamenají, pomůže nám to navázat spojení s jednotlivými sefiroty. Každém z těchto příběhů se nacházejí slova, kombinace písmen, jména která v sobě skrývají určité mocnosti; to vše působí na naši mysl a to jak na její vědomou tak i na nevědomou část.

STROM ŽIVOTA A STROM POZNÁNÍ

Každá sefira má v sobě 10 sefirotů — například kosmická Binah má svůj Malchut, svůj Jesod, svůj Hod, atd. Prvních devět písmen abecedy od Alef po Tet, se tak rovná devíti sefirotům kosmické sefiry Binah. Písmena, které představují desítkové hodnoty, od písmene Jod po Cade, odpovídá devíti sefirotům kosmického Tiferetu, zatímco čísla představující stovky,, od Kuf po Tav, patří ke kosmickému Malchutu.

Bible je kódovaná a kabala obsahuje klíče, které nám mohou pomoci tyty šifry rozluštit. Písmena hebrejské abecedy mají zvláštní moc, můžeme si představit, že každé z nich vibruje v určité energické frekvenci. Poslední čtyři písmena Kuf, Reš, Šin, Tav, vedou k vyšším rovinám vědomí. Jákob, jemuž patří Tiferet a Josef, který představuje Jesod, se nacházejí na vrcholech trojúhelníků tvořících tzv. Hvězdu Davidovu a spojují tak střední sloupec Stromu života s jeho horní částí, která představuje vyšší sféry Vesmíru. Podle kabalistické tradice, král David představující Malchut dosáhl v okamžiku kdy se mu dostalo pomazání posvěceným olejem od proroka Samuela pole univerzálního vědomí a je tudíž posledním článkem tohoto řetězu.

V Rajské zahradě se nacházel Strom života, k němuž se vázaly světy nacházející se na pozitivní straně vesmíru.

Hospodin Bůh nechal ze země vyrůst všelijaké stromy lákavé na pohled a dobré k jídlu, včetně stromu života uprostřed zahrady a stromu poznání dobra i zla. (Genesis 2:8)

Hovoří se zde zcela jasně o dvou stromech, stromu života a stromu poznání, přitom ale to vyznívá tak, jakoby oba stromy rostly pohromadě, snad původně i tvořily jediný strom. Rozhodně se o nic vždy hovoří jakoby jedním dechem. Byl to ale ten druhý z obou stromů, který způsobil pád lidstva. Adamovi Bůh zakázal jíst ovoce právě z tohoto, zatímco z jiných strom, kterých bylo v zahradě množství, mu ovoce jíst zakázal. Když potom Adam zákaz překročil, poté kdy mu Eva, navedená hadem, podala ovoce z tohoto stromu. Co se skrývá za tímto příběhem, snad nejčastěji citovaným z celého Starého zákona?

Adam na jednu stranu tím, že okusil ovoce, sice získal přístup k poznání (on i Eva byli předtím nazí, aniž by si to uvědomovali), navázal ale přitom kontakt is druhou stranou stromu života, jemuž se říká Klifot neboli svět smrti, tmářství, zla. Adam tímto také jakoby odřízl strom života od stromu poznání. Ten od toho okamžiku získal přístup k ke stromu života, z něhož začal nasávat životní energii, kterou nyní mohl manifestovat jako dobrou i zlou. To druhé zde již sice bylo, ale jen potenciálně. Království pána Zla se živí tím, když se dělají nesprávné věci. A zlo, jak jsme si již pověděli, je touhou po tom něco získávat aniž bychom měli v úmyslu se o to podělit.

HVĚZDA DAVIDOVA

Hvězda Davidova představuje otvor, průchod do vyšších světů, zatímco tzv. hvězda Smrti, také někdy zvaná Temná hvězda, umožňuje těm, kteří jsou k tomu nakloněni, vstup do světů nižšího řádu, od oblasti Klifot. Záleží na tom jak se svými životy naložíme; podle toho se v nás vytvoří nutkání vydat se tím či oním směrem. Pokud si na příkladech patriotů za vzor vezmeme někoho jako byl silný, důrazný Izák , či mírumilovný Áron, nebo snad vizionářský Josef, potom zamíříme k těm správným dveřím.
Hvězda Davidova je vytvořena ze dvou vzájemně se proplétajících trojúhelníků a je známa také jako Magden David, což značí štít či emblém, či také jen jako šesticípá hvězda. První z trojúhelníků míří vzhůru k vyšším světům, druhý směřije dolů, do světa hmoty. Uprostřed hvězdy jsou písmena Šin, Dalet, Jod, tvořící slovo Šadaj, značící totéž jako Všemohoucí. Hvězdu si můžeme promítnout na Strom života, kde horní trojúhelník vytvoří Chesed, Geburah a Tiferet, zatímco, Hod, Necah a Jesod budou tvořit dolní trojúhelník. Můžeme přitom jít ještě o krok dále a přidat barvy — tři primární, červenou, modrou a žlutou k hornímu trojúhelníku a tři sekundární, zelenou, oranžovou a fialovou k dolnímu trojúhelníku.

Jako umělec jsem strávil hodiny meditováním nad těmito souvislostmi a přišel jsem brzy na to, že když trojúhelníky obrátíme, což můžeme, protože na této úrovni nejsme omezeni časem ani směrem, takto urovnány každá z barev má svou tzv. komplementární barvu přímo naproti sobě; zelená proti červené, modrá proti oranžové a žlutá proti fialové. Kabala a teorie barev je vůbec pro umělce nesmírně zajímavé téma. Zabýval se jím také Johann Wolfgang Goethe, který ke konci života napsal dnes téměř zapomenutou knihu o teorii barev. Pracoval na ní téměř deset let...

Hvězda Davidova byla po dlouhá staletí jedním z nejlépe utajených tajemství kabaly. Jako symbol židovství sice byla známa dávno a v Čechách už v dobách Karla Čtvrtého, ale o skrytých souvislostech věděli jen zasvěcenci. Slovo Šadaj uprostřed se začíná prominentním písmenem Šin a pověděli jsme si již, že na to lze nahlížet jako na tři Jody čili tři plaménky či světla, zatímco čtvrté světlo je skryté. Ve slově Šadaj je ale čtvrtý Jod odhalený a to co doposud bylo skryté je nyní otevřené. S tím jsou otevřeny i vstupní dveře vedoucí k nebeským výšinám. Cesta k nim vede přes střední sloupec Stromu života a dveře, které se zde nacházejí, se otevřou jen těm, kteří dosáhli patřičného stupně poznání a duchovní očisty.